How to do magnificent writing - 1

Rada pro budoucí pisálky, nebo již existující kolegy mého řemesla...

A ti, kteří na tento článek nebudou mít žaludek a budou mne osočovat ze všech možných nařčení a upozorňovat na mé chyby, na to máte samozřejmě právo.

Já ale vskutku považuji za důležité říci, jak by správně měla taková fantasy literatura vypadat. Tedy taková, z níž se nestává postupně červená knihovna. 

Jak jsem řekl, máte právo semnou nesouhlasit, nenávidět mě, ale nenechám si to pro sebe. Ti kteří nejsou ochotní se zamyslet, nebo prostě mají svou teorii, pochopím všechny vaše reakce - anebo pochopím, že si něco takového nebudete číst.

Pro ty, kteří to, ale chtějí semnou přece jen zkusit začnu pomalu vysvětlovat svou vizi psaní...

Slovo ,, fantasy", neznamená jen žánr plný elfů, hlubokých hvozdů, mluvících inteligentních draků (jejichž podoba se nikterak nemění), ani to neznamená středověk. Fantasy jako takové znamená hlavně představivost a její kouzelný důvtip. Zkrátka řečeno, nehleďte na fantasy jako označení určitého žánru. Všechny příběhy nezaložené na skutečné události, krátké povídky ze života, básně a fantasy na hony vzdálené příběhy do představivosti stále patří. Sen, který se vám v noci zdá, patří do představivosti - do fantasie...

V první řadě bych rád  upozornil, co tak příšerně nesnáším na dnešní fantasy literatuře. Jedna věc je ta, že více než polovina spisovatelů ať už vědomě nebo nevědomě čerpá z již načrtnutých představ jednoho velkého muže - J.K.R Tolkiena. Teď budu urážlivý, ale mám na mysli pana Salvatora s jeho sérií Drizzt, pana Sapkowského a Christophera Paoliniho. 

Jistě jsem právě urazil několik jejich fanoušků - neosočuji vás z této četby a je mi to upřímě jedno co je blízké vašemu vkusu. 

A pak jsou tu tací, kteří se chytli stébla slávy jiných (leč příšerných děl) jako je série Stmívání (jejíž sloh je sice dobrý, příběh pro naivní romantičky, nicméně ..HROZNÝ)

A přemístili si ji do fantasy pecek jako je Hunger Games a další. Ano jsem si vědom, že jsem nula a napadám většinu bestsellerů.

Nemám s těmito knihami pro pobavení problém, ale nechtějte po mě abych je zařazoval do skvostu literatury. Protože skvost to není... Mezi skvosty patřila díla Julese Vernea protože byla nadčasová. Napjatá atmosféra sálající z knížek H.P Lovecrafta...a tak dále.

Dnešním problémem fantasy je hlavně to, že většina z vás má zafixováno fantasy jako středověk s elfy (nebo i bez nich, nicméně se stále typickými prvky). Nebo fantasy pro změnu odehrávající se trošku jinak a v jiném časovém období - třeba v naší přítomnosti. Jako nakažlivá choroba se také šíří posedlost psát o směšně napjatých zápletkách a situacích: nechte mě to upřesnit. 

Někdo si vymyslí zem a přehltí ji zbytečnými stěží srozumitelně přečtenými názvy (což je další chorobný problém, názvy jako Legrënsia, Stříbné jezero nebo Ethelské hory, je už poněkud ohrané a zase TYPICKÉ) , když už jsme tedy u toho... Mezi oblíbené zápletky zejména patří jakýsi tyran, čaroděj, král - kdokoliv takovéhoto čestného postavení. A je zkrátka jen zlý, ve zlém středověku, kde jsou navzdory kruté atmosféře podobající se věrohodně středověku, nezvykle překrásné a upravené ženy. Jakoby se zde skvěl typický ideál krásy, nevázaných co nejvíc hrubých sexuálních scén a nechutných poprav se zlým králem, který skoro postrádá jakýsi charakter, krom toho, že je prostě zlý! Nikdo nemůže být jen tak zlý aniž by měl nějaký důvod, to je základní kámen všeho. Zároveň jestliže se plete do politiky, nebo sám je politikem, nemůže jen tak přijít a zahřmět "  A nyní ovládám tuto zemi!" Takhle vzápětí začíná celý děj a nikdo nepřemýšlí nad plány zlého krále, který chce jisto jistě všechny vyhladit - směšné, co by pak dělal potom?  A politické machinace nespočívají jen na tom, že vyvraždí všechny své soky a připravuje úkladné vraždy. Musí se zabývat hospodářstvím, ekonomikou - což by mohlo působit nudně, ale kdo si umí zjistit informace i z jiných knih dokáže vymyslet neuvěřitelně poutavé zápletky a plány takového tyrana.

A nyní se dostanu k samotnému jádru doby. Když už někdo tíhne ke středověku, kde běhala spousta krys, lidi neuměli číst ani psát a rytíři napadali arabské země kvůli křesťanství. Zamyslete se, jestli váš krutý středověk je skutečně krutý a nespočívá jen na některých " ohoo hollywoodských líbivých situacích", napříkad k těm již zmíněným ženám. Myslíte si, že v té době měli čas holit si podpaždí nebo nohy? Krásně si čistit zuby a důkladně dbát na svou hygienu, včetně toho, že každá z nich měla perfektně opečovávané vlasy, krásně ostříhané a vyčistěné nehty a v neposlední řadě krásnou postavu modelky. Vážně? Vážně si myslíte, že tímhle váš krutý středověk zůstane krutý a naprosto věrohodný? Kdepak, neříkám, že ženy v té době byly ošklivé, ale krása odpovídala možnostem té doby. Takže počítejte s amaterským líčením, tlustšími stehny nebo bříškem - protože ty které se měli dobře, rozhodně měli co jíst.  Dlouhými vlasy s roztřepenými konečky a pachem z úst. Pokud splníte vše potřebné, máte skutečně věrohodný středověk. Pokud však počítate s tím, že to vysvětlíte krásnými elfkami jste na omylu. Elfové jsou dle mého druhem lidí, jinak by to byli mimozemšťané pokud by se jednalo o úplně jinou rasu a i oni, přece mohou být ošklivý a různorodí.

A k mému oblíbenému. Tvorba hrdiny a vyhrocených situací.

Každý, kdo začne psát fantasy automaticky počítá s dokonalým (nemusí být krásný) hlavním hrdinou, pokud možno se speciálními schopnostmi nebo netušeným osudem. Nezvyklým vzhledem, včetně podivných očí a vlasů a krutou minulostí, aby to tedy působilo dostatečně dechberoucně. OMYL! Pokud vsadíte někoho už od mala do kruté situace, kde je týrán, dosáhnete maximálně typického klišé. Každý čeká, že dotyčný bude mít sice místy psychické problémy ale zocelil se, depresivní stavy - ale takové ty na oko, aby chytili čtenáře za srdce, nebo přinejmenším někoho méně náročného.

  Dobrá, když už máte takového hrdinu, budiž, nicméně alespoň ve vyhrocených situacích se držte reálného napětí. Takového, jaké byste zažívali sami být v takové situaci - a žádné nadnesené představy! Dejme tomu, že na hrdinu jde obrovský chlápek, větší než on. V ruce třímá obrovské kladivo a brnění má tvrdé jako dračí šupina. Žádné výsměšné nápady a nadávky by vás v tu chvíli jisto jistě na jeho adresu nenapadli a kdyby se po vás ohnal, upřímně kdo z vás by nevzal nohy na ramena? Neříkám, aby byl hrdina slaboch, ale choval se trošku přirozeně.

 V hlavě by měl mít skličující myšlenky o titěrnosti svého života - jak je pomíjiví! Pochybnosti, že jestliže udělá jen jednu jedinou chybu může vmžiku skončit jako mastný flek. Nepiště záměrně přehnané napjaté situace, kdy je stejně čtenáři jasné jak to skončí. Pište přirozeně, tak jakobyste ani vy neměli nejmenší ponětí zdali to vaše postava přežije. Počítejte s tím, že hrdina může klidně umřít uprostřed děje. Pište to, jakobyste v tom světě byli jen na návštěvě - obyčejní diváci. Protože v tom spočívá kvalita příběhu. Příběh musí působit i přestože je obyčejnou představivostí, uvěřitelně, lidé zde musejí uvěřitelně vystupovat, všechno musí působit uvěřitelně. Tím nejen získá příběh na kvalitě, ale zároveň poznáte, že jej nesmíte brát jako pouhou věc.

 Věc, která vás bavila od malička, koníček. Ne, příběh nic takového není. Příběh je nevyzpytatelné stvoření žijící vlastním životem a vy byste k němu tak měli přistupovat.

  Postavy jsou živé, některé třeba ani nechtějí být dvoumetrový bílovlasý zjizvený týpek v hlavní roli - chtějí žít obyčejný život a ve své obyčejnosti dokázat neobyčejné věci. Příběh nemusí mít nějakou prazvláštně šílenou zápletku o záchraně světa nebo odhalení osudu. Může mít úplně jednoduchou zápletku počínaje koupením nějakého sídla a jen bedlivý pozorovatel v tom odhalí něco víc.

Touto první částí jsem vás nechtěl urazit a ani nic takového nezamyšlím. Nedělám se perfektním spisovatelem, ale učím se tuhle teorii chápat a řídit se podle ní. Pokud to uděláte, vám samotným se bude psát lépe. Buďte přirození, neinspirujte se z již zaběhlých myšlenek. Važte si druhého světa a neberte ho na lehkou váhu, nevnímejte ho jen jako část vašeho koníčku - je něco víc!