S písmeny v patách...

Každý spisovatel má nějaké ty začátky. Někdo se začal inspirovat z Tolkiena, jiní psali začátky jako byly Fan Fikce na Harryho Pottera - což se mě absolutně netýká (dlouho jsem Harryho Pottera nečetl, když přišel na svět a začal jsem jej číst asi tak od čtvrté knihy - začal jsem tedy s pohádkami z dětství až po první krůčky nějaké větší tvorby)

V první řadě tu však byl jeden podstatný fakt, který mi dopomohl si stvořit tu svou záhadnou říši. Abych se přiznal, od svých 6 let jsem poté žil víceméně bez psaní. Jen občas jsem něco napsal do sešitu a bylo to celkem dlouhé, nic však tak úžasného jako to, co jsem vyprávěl svým kamarádům nebo své kamarádce z dětství.

Vždycky jsme si tak nějak hráli menší divadélko, přičemž scénarista jsem byl já.

Musím poděkovat tomuto světu, protože nyní jsou mé příběhy tak velkou součástí mého já, že se bez nich skoro neobejdu.

Mám záchvat nostalgie, proto si to nejspíš píšu sám pro sebe - ale co, většina lidí tomu stejně nevěří a nechce věřit.

Každopádně i nadále, vidím svůj svět i v nočních snech a jako malé dítě jsem chodil do pokoje s tím, že mám před sebou nádherný prales.

Tuto fantazii má ale za vinu hned několik podnětů, jak jsem již říkal některé moje vzory - zapomněl jsem napsat Alexandra Dumase a jeho díla a nejvíc Monte Cristo. Pohádky na dobrou noc od mého otce a spolupráce se svou kamarádkou z dětství. Nyní je to především hudba a ilustrace, které vidívám od své úžasné čtenářky Agáty, která kreslí skutečně nádherně a pokaždé když nějaký její obrázek vidím, motivuje mě to k dalšímu příběhu. :)